Na snímku je zachyceno Vojenské historické muzeum při nočním osvětlení.
Open copyright info

Historie muzea

Od saského krále po novou koncepci

Počátky muzea

Základní kámen Muzea vojenské historie Bundeswehru v Drážďanech byl položen již v roce 1559. V centru města vznikla tehdy „Churfürstlich Sächsische Hauptzeughauß zu Dresden“ (Saská hlavní zbrojnice v Drážďanech), ve které saská armáda uchovávala zbraně a válečné trofeje.

 

Po skončení francouzsko-německé války, která probíhala v letech 1870/71, byla před branami města vybudována nová, uzavřená vojenská oblast, která byla pojmenována po saském králi Albertovi (1828-1902). Tato „Albertstadt“ disponovala mimo jiné kasárnami pěchoty, muničními sklady, pevnostní věznicí, dílnami, posádkovým kostelem a centrální budovou zbrojnice, v níž dnes sídlí Vojenské historické muzeum Bundeswehru v Drážďanech.

Začátek sbírky zbraní

V této centrální budově arzenálu bylo uloženo 200 000 pušek, bílých zbraní a 300 děl, které sem byly převezeny ze staré hlavní zbrojnice. Pod vedením saského důstojníka Moritze Thierbacha byla založena také samostatná sbírka zbraní a modelů. Zatímco zpočátku směli sbírky prohlížet pouze důstojníci, v roce 1897 byla budova zbrojnice částečně otevřena pro zájemce z řad civilního obyvatelstva. Sbírky, které zpočátku patřily k válečnému archivu, byly v roce 1914 sloučeny do „Královského saského vojenského muzea“.

V průběhu první světové války bylo muzeum dočasně uzavřeno a jeho správa byla svěřena ministerstvu vnitra a od roku 1928 ministerstvu školství. S počátkem druhé světové války přešla všechna německy mluvící válečná muzea a zbrojnice, včetně Vídně, Berlína, Drážďan a Mnichova, pod kontrolu Wehrmachtu. Zároveň byly podřízeny „šéfovi armádních muzeí“ se sídlem v Berlíně, který byl přiřazen k vrchnímu velení armády.

Po válce civilní využití

Při bombardování Drážďan v únoru 1945 nebyla budova muzea zasažena. Po skončení války byla část sbírky odvezena do Sovětského svazu. Kromě toho byl v okupovaném Německu vydán zákaz provozu vojenských muzeí. Osud budovy Arsenalu jako místa vojenských památek tak zůstal dočasně nejistý. V roce 1946 nakonec „Městské sbírky“ Drážďany převzaly nepoškozenou budovu a několik let ji využívaly jako městský sál pro různé akce.

Kromě vánočních trhů a květinových výstav se na podzim 1946 konala „Obecná německá výstava umění“ s 600 uměleckými díly z celého Německa. Rok po založení Národní lidové armády (NVA) se ministerstvo národní obrany v roce 1957 rozhodlo založit „stálou výstavu“ věnovanou historii NVA.

Znovuotevření jako Armádní muzeum NDR

Od roku 1965 nechala NVA a politická správa, která muzeum řídila, zrekonstruovat budovu Arsenálu v Drážďanech pro výstavní účely. V březnu 1972 bylo otevřeno jako „Armádní muzeum NDR“ s kompletně přepracovanou a na tehdejší poměry velmi moderní expozicí s téměř 6 000 vystavenými exponáty. Muzeum v Drážďanech si užívalo dobré pověsti na národní i mezinárodní úrovni a stalo se členem řady mezinárodních muzejních asociací.

V roce 1990 bylo Armádní muzeum NDR na přání zaměstnanců přejmenováno na „Vojenské historické muzeum Drážďany“ a rok po sjednocení převzala jeho správu Bundeswehr. V souladu s „Koncepcí muzeí v Bundeswehru“ vydanou spolkovým ministrem obrany Volkerem Rühem se Vojenské historické muzeum od roku 1994 stalo hlavním muzeem v rámci sdružení muzeí a sbírek Bundeswehru a nahradilo dosavadní muzeum v Rastattu v Bádensku-Württembersku.

Nové muzeum

Na počátku 21. století začal tým odborníků pracovat na nové koncepci obsahu muzea, která byla doprovázena mezinárodní architektonickou soutěží. Cílem bylo navrhnout kompletní obsahovou reorientaci a zmodernizovat zastaralou budovu muzea s její bohatou sbírkou. Vojenská a válečná minulost Německa měla být prezentována tak, aby byla atraktivní jak pro domácí, tak pro zahraniční návštěvníky.

 

V soutěži zvítězil renomovaný americký architekt Daniel Libeskind. Svým návrhem výrazného klínu, který měl převýšit historickou budovu z období Gründerzeit, stanovil radikálně nový vizuální koncept muzea. Jeho cílem bylo podnítit kritickou, diferencovanou a otevřenou reflexi armády, války a společnosti od středověku až po současnost. Člověk zde má být vnímán zároveň jako subjekt i objekt v rámci komplexních kulturních dějin násilí. Vyvrcholením dlouholeté přípravy a realizace se stalo slavnostní otevření nově zrekonstruovaného muzea v říjnu 2011.

Architektura muzea

Pokud vás zajímají podrobnosti o nové budově, další informace najdete zde.

Aktuální témata v centru pozornosti

Roky po znovuotevření byly ve znamení velkých speciálních výstav věnovaných první světové válce, památce bitvy u Stalingradu a založení Německé říše. K tomu se přidaly četné větší i menší fotografické a kabinetní výstavy, umělecké intervence k historickým, ale i aktuálním tématům. Stále důležitější je přitom přístup k německým vojenským misím v éře Merkelové a s tím související změně pro Bundeswehr.

Výstava

V naší stálé expozici se nachází téměř 10 000 exponátů. Informace o výstavách Vojenského historického muzea.

V příštích letech muzeum plánuje zásadní přestavbu stálé expozice při zachování stávajícího konceptu – otevření diskuse o roli války a armády v minulosti, současnosti a budoucnosti.